ČÍNA 2018

VZPOMÍNKY NA ČÍNU

Jak to vlastně probíhalo?

Po příletu do Pekingu (srpen 2018) jsme se ubytovali poblíž Zakázaného města, jehož okolí jsme později navštívili. Zajímavým místem k vidění byl Beihai park.

Beihai park je bývalá císařská zahrada, která je dnes veřejně přístupná. Jeho rozloha je 171 hektarů, přitom víc než polovinou parku tvoří jezero, které má ve svém středu ostrůvek Qionghua. V Beihai parku naleznete místa, která jsou inspirována architekturou z významných a malebných částí Číny.

Po pobytu v Pekingu následoval přesun do kolébky čínských cvičení, do Shaolinu. Naše cesta pokračovala rychlovlakem do města Čeng-čou. Rychlovlaky jezdí rychlostí víc jak 300 km/h. Proto nebyl problém tuto cca 700 km dlouhou trasu zvládnout během tří hodin. Z Čeng-čou jsme se dostali pomocí taxi do Shaolinu.

Během pobytu jsme navštívili přímo chrám Shaolin a také absolvovali večerní cvičení při úplňku u Bódhidharmovi jeskyně.

Ranní praxe cvičení pravidelně začínala v 5:40 před chrámem, během dne následovaly další dva cvičební bloky a večerní praxe končila kolem půlnoci. Kdo měl ještě energii a jeho tělo právě neprocházelo "čistícími" transformačními procesy, mohl se v odpoledním volnu věnovat turistice (moc nás nebylo).

Při pobytu v energeticky silné oblasti je vhodné se otevřít místu a naladit se na něj. To nemusí být úplně jednoduché, protože Shaolin je dnes hlavně přes den poměrně rušným místem. Přesto, komu se to povede, může mnohé získat.

Já sama čerpám z tohoto energeticky hlubokého místa dodnes a uvědomuji si to, co nám říkal lektor Václav Vocásek už při pobytu- totiž, že mnohé zkušenosti se propisují do reality klidně až s odstupem několika let. Nyní mu dávám za pravdu a děkuji, že se tak děje.

Jídlo během pobytu v Číně 

Naše snídaně se skládala z rýžové bulky, teplé směsi z výhonků a hub a nechybělo vejce natvrdo. Někdy teda chybělo. Zajímavým doplňkem byl také "nápoj", kterým byla rozvařená rýže s vejcem. Mohu vás ujistit, že hlad je výborný kuchař a časem zjistíte, že všechno se dá jíst. Na složení snídaně bylo potřeba si zvyknout a každý nebyl na začátku nadšený.

S obědem už to bylo jinak. Stravovali jsme se v restauracích dle vlastního výběru a jídlo bylo opravdu chutné. Na výběr bylo několik druhů polévek. Pálivá s nudlemi, houbová, bažantí, rajčatová, atd... Polévka byla na výběr jak pro jednotlivce, tak i z velké mísy (cca 2 litry polévky) pro skupinu.

K hlavnímu jídlu jsme si mohli dopřát například kuře, bažanta, kohouta, ryby, krevety. Masa většinou doprovázely směsi z hub, nechyběly bylinky a zelenina. Zelenina byla zpravidla lehce orestovaná.
K obědu nikdy nesměla chybět miska rýže!!! A když jsme chtěli k jídlu pití (zvyk západního světa), dostali jsme horký čaj, protože teplý nápoj byla pro tělo v těchto podmínkách ideální varianta.

Zážitkem bylo jíst ve větší skupině u kulatého stolu. S tím, že si každý vybral něco jiného. Vzhledem k tomu, že prostřední část stolu je otočná, mohli jsme si točit co je libo a ochutnávat to, co si objednali ostatní.

K večeři jsme využívali krámky a stánky s jídlem přímo na ulici. V krámcích jsme si přišli na své. Měli bohatou nabídku (podobnou jako české večerky). Ve stáncích bylo možné zakoupit placky s masem i bez masa, polévky a hlavně výborné ovoce a zeleninu. Je dobré vědět, že pokud Číňan označí něco jako pálivé, je to opravdu pálivé a pokud nejste natrénovaní ze silných druhů chilli, nedoporučuji objednávat.

Číňani mají rádi chilli, které můžete potkat u cesty, a které se zde suší na novinách. Bylo vhodné si občas trochu chilli dopřát, prospívalo to termoregulaci, zažívacímu traktu, a pomáhalo před případnými střevními potížemi. V restauracích bylo na stolech v podobě koření volně dostupné. 

Jak jsem popsala, o jídlo v Číně nebyla nouze, a až na výjimky bylo skvělé. I na zmíněnou snídani se nakonec dalo zvyknout. A po pravdě, po příletu domů nám a hlavně našemu zažívání, trochu chyběla.

Pokud se týká jídla, nezapomeňte, že dávka dělá jed! Dle TČM není špatné a dobré, zdravé a nezdravé. Rozhodující je míra. Zdraví = rovnováha. Čím více se z rovnováhy vychýlíme, tím déle se budeme vracet zpět ke zdraví. 

Výlet na Horu středu (Song-shan, Zhog-Yue)

Velkým zážitkem pro celou naši výpravu byl výlet na posvátnou horu Song. Song se dá vyjít pěšky přímo od Shaolinu. Taková výprava trvá celý den a je vhodná pro toho, kdo má rád chůzi do schodů. Song-shan je vlnivé pohoří, které se skládá ze 72 vrcholků. Nechybí zde údolí, jeskyně, bazény a vodopády. Krajina se stala svou jedinečností geologickým parkem zařazeným v UNESCO. Nadmořská výška je přibližně 1500 metrů nad mořem.

Cesta nahoře podél hory je lemována velikým množstvím ochozů a schodů. Bez použití lanovky se jedná o velmi náročný výlet. My jsme měli naštěstí možnost využít aspoň do určité úrovně lanovku.

Nahoru podél hory vede několik kilometrů dlouhé schodiště s výhledem do krajiny, nachází se zde také krásný klášter. Zde nám jeden z mnichů tuší vepsal naše jména s požehnáním do vzpomínkového obrazu. Obraz máme dodnes pověšený v místnosti, kde trávíme nejvíc času a kde se všichni společně scházíme.

Trasy lemující skaliska byly náročné, ale skutečně to za tu odvahu a odhodlání stálo. Hora nám odkryla nádherné přírodní scenérie, které doslova "braly dech". Rozhodně bych ale výlet nedoporučila někomu, kdo má strach z výšek!

Tempo bylo závratné, jelikož nám i tady dělal průvodce náš lektor čchi-kungu Václav Vocásek, jehož krok je opravdu "svižný". Podotýkám, že na turistiku jsme měli v rámci tréninkového pobytu v Číně vyhrazeny pouze odpolední pauzy mezi cvičeními, takže bylo na každém, zda tento prostor využije k odpočinku nebo k prozkoumávaní okolních krás.

Toto bylo hodně individuální a tělo si většinou samo jasně řeklo, jak to potřebuje. My s manželem jsme měli jednu velkou výhodu, že jsme pobyt absolvovali spolu, tudíž jsme se vzájemně podporovali a motivovali ke sbírání sil. 

Bódhidharmova jeskyně

Dharma je pro Čínu přínoscem Zen buddhismu a mužem, který položil základy shaolinského čchi-kungu a kung-fu. Poté, co Dharma zjistil, že mniši v shaolinském chrámu jsou nemocní a slabí po dlouhých sezeních v meditacích a nemají silné fyzické zdraví, uchýlil se do jeskyně v horách nad chrámem Shaolin. Jeskyně je široká cca 3 metry a hluboká cca 7 metrů. Zde v roce 527-536 n.l. strávil Dharma 9 let. 

Po návratu začal předávat učení, které zvyšuje zdraví a patří do rodiny čchi-kungu (waj tan – pohybový čchi-kung). Učení bylo inspirováno pohyby zvířat. Toto cvičení zvýšilo zdraví shaolinských mnichů velmi silně. Efektivita pohybů se natolik osvědčila, že začala být kombinována s bojovými prvky a dala tak vzniknout základům kung-fu.

Rukopisy, které Dharma napsal, jsou Xi Sui Jing a Yi Jin Jing (Umění přeměny vazů a šlach). Volný překlad desek u Dharmovy jeskyně : Říká se, že zde Dharma našel díru, která se jmenovala Díra Ohnivého draka. V díře se nacházel nesmrtelný Ohnivý drak a další dva nesmrtelní draci po stranách, kteří ochraňovali doktrínu, hvězdy, slunce a barevnou oblohu.

Uvnitř se nacházela Žlutá řeka, proudící voda, vysoké hory a celé to vypadalo jako "mini-vesmír".
Ohnivý drak šel do ráje, poté, co prvotní předek Dharma přišel do jeskyně, kde posléze strávil 9 let v hluboké meditaci směrem ke zdi. Tento stav se také nazývá "trans" anebo "vědomý trans". Během meditace byl v hlubokém transu, že ani ptáci hnízdící na jeho rameni ho nevyrušovali. Když vycházel ven, protahoval se a skákal po větvích, imitoval opice, hady atd... Na tomto základě vznikly pohybové sestavy.

K jeskyni nás postupně dovedly proslulé schody. Naštěstí jsme nevěděli, jak dlouho se na horu jde, tak začalo naše dobrodružství. Cesta na horu je plná schodů, ale doprovázely ji krásné výhledy na pohoří Shong Shan.

Zpocení a značně utrmácení (u manžela se ten den projevily transformační procesy v podobě horečky), jsme došli k jeskyni. Jeskyně je nenápadná, ale vzhledem k vytesaným deskám a turistům, jsme jasně rozpoznali, že jsme na místě.

Zajímavé bylo setkání s mniškou, která na hoře v přírodě celoročně žije. Ranní, denní a večerní cvičení má v těchto místech silný náboj. My jsme pro cvičení využili silné večerní energie úplňku a praktikovali zde sestavu dračích cviků.  Zajímavý a dobrodružný byl také samotný návrat, jelikož sestup už probíhal víceméně po tmě, pouze za svitu úplňkového měsíce.

Shaolinský chrám

Během tréninkového pobytu v Shaolinu jsme navštívili jeho hlavní klášter. Shaolinský chrám je situovaný na západním úpatí Songšhanského pohoří 13 km od města Dengfeng v provincii Henan. Je obklopen pohořím, které je velmi vlnité a dá se přirovnat k symbolu čínského draka. Shaolin je od roku 1983 národním chrámem Buddhismu. Chrám byl zřízen roku 495. n.l. a v průběhu času byl mnohokrát zničen a znovu obnoven. Klášter má 7 nádvoří pro uctívání buddhů, sezení v meditaci, zpívání písma a provádění ceremonií. Rozloha je 57600 metru čtverečních (160 metrů šířka a 360 metrů délka). 

Vstup do většiny budhistických chrámů střeží sochy divokých démonů. Ani v Shaolinu tomu nebylo jinak. Sochy ze zahrady hlavního chrámu představují naše negativní vlastnosti a emoce, jak nás ovládají a mají nad námi moc. Z vyobrazení je patrné, jak je těžké našim stínům čelit, doslova nás zadupávají do země, pokud je nechceme akceptovat, přijmout.

Abychom mohli vstoupit do posvátného prostoru, bylo potřeba projít mezi nimi. No byl to opravdu zvláštní pocit a v té době jsem tuto zkušenost vnímala spíše negativně a neuměla ji zpracovat a přetavit v pozitivní zážitek. Z dnešního pohledu to vnímám s úsměvem.

Každý se během svého života musíme vyrovnat s vnitřními démony strachu, agresivity, pokušení, nevědomosti, zlosti, nenávisti, závisti, sebestřednosti, závislosti… Vnitřní démony je potřeba přijmout a transformovat. Jedině tak můžeme najít vnitřní osvobození a mír přesně tam, kde se právě nacházíme. Nikoli útěkem, bojem, potlačováním či ignorací toho, co nám nevyhovuje. Démoni představují naše vnitřní postoje, které nás sužují a brání nám v prožitku štěstí, radosti a v realizaci našich záměrů.

V okolí chrámu bylo možné navštívit:
Kung-fu centrum (400 metrů od chrámu), Les pagod (300 metrů od chrámu), Bránu chrámu Shaolin, Shaolinský dům medicíny, Chrám Chazu (150 metru naproti chrámu Shaolin).

Ranní cvičení:
Co se týká cvičení u chrámu Shaolin, nejsilnějším místem je označováno místo mezi kamennými strážci před hlavní branou Shaolinu. Zde jsme pravidelně začínali ranním cvičením pohybového čchi-kungu a statického cviku Strom.

Nutno zmínit, že pro místní obyvatele jsme zde my Evropané byli za "exoty". Že je jejich komunikační vzdálenost úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí, se projevilo právě při nehybném cvičení Stromů, kdy si nás neváhali prohlížet ze vzdálenosti dvaceti centimetrů. Také jejich neustálé plivání kolem jsme si po čase přestali brát osobně, když nám bylo vysvětleno, že v těchto končinách se nejedná o projev neslušnosti, ale prostě si tak od plic ulevují.

Během dne tedy bylo u chrámu velmi rušno, proto cvičení v jeho okolí nebylo úplně vhodné. Ale vraceli jsme se sem kvůli večerní praxi. V našem případě se jednalo o mentální cvičení a meditace, které trvaly do půlnoci. (Upřímně, kolem půlnoci už většina z nás pod tíhou celodenní únavy spala a lektor "meditoval" za nás).

Les Pagod

Les Pagod je jedinečným místem, které leží přibližně 300 metru od Shaolinu. Jeho rozloha je cca 20000 m2. Nachází se zde spousta pagod, které mají různou výšku, šířku a rozličné tvary. Jedná se vlastně o koncentraci hrobek mnichů, kněží a opatů uvnitř pagod. Celkový počet hrobek dosahuje až k číslu 250. Tyto pagody pochází z různých historických dob od 8. do 19. století. Díky svému množství a různorodosti připomínají les. Proto se označují výstižným názvem Les Pagod. 

Co je pagoda?  Pagoda je označení pro buddhistickou věžovou stavbu, která se vyvinula z indické stúpy a je běžná ve východní a jihovýchodní Asii. Pagoda, v jazyce sanskrtu, znamená hrobka. Jsou v nich pohřbeni opatové a mistři z chrámu. V dřívějších dobách se stavěly dřevěné pagody, pak kamenné a nyní jsou i zděné. Jejich základna bývá kulatá, čtvercová nebo obdélníková. Pagody jsou obvykle stavěny v rámci chrámových komplexů či v jejich blízkosti. Většina pagod plní náboženskou funkci, někdy i funkce další - např. v Číně mají svým příhodným geomantickým umístěním ovlivňovat příznivě celý okolní prostor. (Geomantie je metoda věštění, která interpretuje znaky na zemi nebo vzory vytvořené půdou, skalami nebo pískem a podobně). 

 A skutečně tomu tak bylo! Tato oblast byla jedinečná svým majestátným vzhledem a vzbuzovala zvláštní posvátnou úctu. Naplno bylo možné nasát atmosféru místa a Les Pagod si vychutnat v pozdějších večerních hodinách, kdy nebyl problém zde v tichosti setrvat při cvičení či meditaci.

  Peking - Dračí stěna

V srdci Pekingu jsme navštívili také jednu z největších památek světa - Zakázané město. Je to obrovský palácový komplex s monumentálními architektonickými skvosty. Lektor Václav Vocásek trval na tom, že nám musí představit dračí stěnu, která se dochovala na jednom z nádvoří. A byl to skutečně zážitek. 

Ocitli jsme se u nádherné Zdi Devíti draků. Vnímali jsme tu prastarou dračí sílu, její magickou energii, která se ukrývala v každém jednom dračím vyobrazení. Síla, která v sobě mísí odvahu, vytrvalost, odhodlání a přitom bezpečí a ochranu.

V tradiční čínské architektuře oddělovaly ozdobné zdi soukromé objekty od těch veřejných. A pokud se jednalo o majetek císaře, musela být taková stěna mimořádně reprezentativní. Císař měl v historii punc nedotknutelnosti, proto ani do Zakázaného města veřejnost neměla přístup. A tak mohli Zeď Devíti draků po několik staletí obdivovat pouze členové císařské rodiny a několik eunuchů.

V minulosti bylo v Číně běžné, že se v okolí obytných domů stavěly zdi. Ty sloužily k tomu, aby se do domu nedostaly temné síly, na které všichni lidé věřili. Z toho důvodu bývaly na těchto stěnách vyobrazovány výjevy, kterých se zlí duchové báli. Zdi měly i praktický účel. Lidé z ulice neviděli do domů, a pokud by chtěli něco odcizit, museli by překonat relativně velkou překážku.

Zeď Devíti draků nechal postavit roku 1733 císař dynastie Čching. Je 20,5 metru dlouhá a 3,5 metru vysoká. V tehdejší době se jednalo o zcela mimořádnou stavbu. Obsahuje totiž nádherné ornamenty a hlavně je to jediná zeď z té doby, která není postavena z cihel. Na její stavbu byly použity barevné glazury.

Ve staré čínské mytologii měli draci mimořádný význam. Byli posvátní a stali se symbolem boje se zlými duchy - proto se dodnes vyobrazují na talismanech, které chrání proti temným silám. V celém Zakázaném městě můžete vidět různé výjevy draků, ať už letících či v jiné podobě. Obyčejní lidé na svých domech draky mít nesměli, to bývalo výsadou císařů.

Až po přesunu do oblasti chrámu Shaolin jsme pochopili, proč bylo pro našeho lektora tak důležité, abychom na čas pobyli v blízkosti tohoto skvostu a nasáli dračí esenci. Během výcviku jsme se totiž každý den poctivě seznamovali se sestavou Vlnivých dračích pohybů a pro správné provádění cviků bylo velmi důležité právě hluboké nacítění se na vlnivou dračí sílu.

Toto téma bude pro každého z nás aktuální v příštím roce, kdy podle čínského horoskopu vstoupíme 10. února 2024 do znamení dřevěného draka. Věděli jste, že dračí energie k nám přitahuje z vesmíru informace o všem, co potřebujeme znát, pokud se na ni dokážeme naladit?