CO NAPSAL ŽIVOT..

NEMUSÍM BÝT DOKONALÁ, ABYCH MOHLA BÝT UŽITEČNÁ - aneb i lektor je jenom člověk

Jakoby se očekávalo, že kdo pomáhá druhým na jejich cestě ke zdraví nebo osobnímu rozvoji, je automaticky imunní vůči všem lidským slabostem. Pravdou však je, že i já, stejně jako každý jiný člověk, procházím svými vlastními výzvami a zkouškami.

I lektor je jenom člověk

🫶Jak bláhové je nahlížet na pečující, terapeuty nebo průvodce jako na někoho, kdo má kontrolu nad svým životem a je neustále plný energie a klidu. Bylo by skvělé, nemít už žádné vlastní problémy, žádné zdravotní potíže nebo emoce, které by mě tížily. Ale jedině přes tu vlastní zkušenost rosteme a můžeme mít náhled na příběhy druhých.

🫶Stejně jako každý z nás, i já mám dny, kdy cítím únavu, pochybnosti, nebo kdy mě dostihnou moje vlastní osobní výzvy. To, že pracuji s druhými na jejich rozvoji a uzdravování, mě nečiní neomylnou ani bezproblémovou. Často si musím připomínat, že mám právo na své slabosti, na svůj vlastní proces, který je stejně tak důležitý, jako proces lidí, které provázím.

V emočnímu a energetickému tlaku

🫶Práce s lidmi mě naplňuje, ale také přináší velkou odpovědnost a emoční zátěž. Když naslouchám příběhům svých klientů, bolestem nebo těžkostem, často se ocitám v pozici, kdy cítím jejich energii a emoce velmi intenzivně. Je to o neustálém balancování mezi tím, jak se otevřít druhým a zároveň chránit svůj vlastní prostor.

🫶Pracovat s energiemi druhých totiž není jen o tom, co vidíme na povrchu. Je to také o hlubokých vnitřních procesech, které probíhají na energetické a emoční úrovni. Sama se stále učím, jak s tímto tlakem pracovat, jak ho zpracovávat a zároveň si udržet vlastní rovnováhu. Není to vždy snadné a vyžaduje to neustálou sebereflexi.

Péče o sebe je nutnost

🫶Jedním z největších poučení, které jsem na této cestě získala, je nutnost péče o sebe samou. Bez dostatečné regenerace a odpočinku bych nemohla dlouhodobě a s plným nasazením vykonávat svou práci. Musela jsem si připustit, že bez pravidelného čerpání vlastních zdrojů nemohu být skutečně nápomocná.

🫶Důležité je věnovat čas nejen práci, ale i svému vlastnímu růstu a relaxaci. Ať už je to meditace, cvičení, procházky v přírodě nebo rozhovory s nejbližšími, každá z těchto činností pomáhá zůstat v rovnováze a zachovat si vlastní sílu.

🫶Naučila jsem se, že je v pořádku vyhledat pomoc a podporu od druhých, dovolit si vlastní terapii. I když si jako typický kozoroh dokážu spoustu věcí zanalyzovat sama, i já potřebuji prostor, kde se mohu vyjádřit a najít nové pohledy na věci, se kterými se potýkám.

Přijetí vlastní zranitelnosti

🫶Jednou z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších věcí, kterou jsem se zatím naučila, je přijmout svou vlastní zranitelnost. Coby lektorka energetického cvičení jsem často vnímána jako ta, která má odpovědi, a která vede druhé.

🫶Přiznání, že i já mám své těžké dny a své pochybnosti, nebylo jednoduché. Ale čím víc přijímám svou vlastní lidskost, tím víc autenticity a hloubky mohu přinést do své práce.

🫶Tato autenticita mi pomáhá navázat hlubší spojení s vámi, s mými klienty. Přijetí, že i já jsem jenom člověk vás může inspirovat k tomu, abyste sami přijali své slabosti a zranitelnosti. Díky tomu se moje práce stává nejen efektivnější, ale i lidštější.

Hlavně udržet balanc

🫶A tak se každý den učím, jak najít rovnováhu mezi tím, co dávám druhým a co si nechávám pro sebe. Vím, že nemusím být dokonalá, abych mohla být užitečná. Stačí, když budu sama sebou - autentická, otevřená a připravená růst společně s těmi, které podporuji 💞

Všichni jsme učiteli i žáky…

                           POSELSTVÍ STROMŮ

Tento příběh se stal v létě 2022 na Šumavě. A nestal se někomu, ale bylo mi dovoleno ho procítit a prožít. V té době jsem už půl roku šla "jinou cestou" směrem k vám, k mým klientům. No přesněji, byla jsem vedena a bez ohledu na výsledek směrována v hluboké důvěře, že je to tak správně a má se to dít právě v této době a tímto způsobem. Neznala jsem a stále neznám cíl mojí cesty, ale směr, kterým jdu, ten mně velmi naplňuje a nemám o něm sebemenší pochybnost.

Při jednom letním putování jsme došli k majestátnému buku, který nás už z dálky volal. Byl opatřen svatým obrázkem Panny Marie a zmínkou, že se jedná o Památný strom. Intuitivně jsem ke stromu přistoupila a požádala o svolení dotknout se jeho vrásčité kůry, abych mohla dotekem dlaní zavnímat jeho sílu.

V té době se mou hlavou honilo, jakou podobu má mít moje práce s klienty, a jak nastavit ceny, aby byly dostupné všem, které nabídka mých služeb osloví a současně, aby bylo vše v rovnováze s vynaloženou energií. Během této intimní chvíle jsem najednou uslyšela, jak ke mně strom promlouvá. Dosud jsem podobnou zkušenost nikdy neměla. 

"Řiď se jedině svým srdcem", tato slova jsem vnímala tak zřetelně, až mě to samotnou překvapilo. Jejich význam jsem chápala dokonale: Jedině, když budou moje záměry čisté a v souladu s tím, jak to cítím, budu moci využívat svého potenciálu naplno a ve prospěch druhých. Lidé se tak budou moci prostřednictvím společných setkávání ode mne učit, posouvat, objevovat svoje dary a tím uzdravovat své tělo i duši.

Krásný zážitek, pomyslela jsem si a poděkovala za potvrzení toho, co jsem v hloubi Duše vnímala už dávno. Obešla jsem strom z druhé strany a čekalo mne další překvapení. K mému úžasu jsem zjistila, že buk má v sobě otvor, že je vlastně dutý (přesto živý) a dá se do něho pohodlně vstoupit!

Neváhala jsem ani na vteřinu a ještě s mobilem v ruce se chystala objevit jaké to je, být v útrobách takové síly a stát se tak aspoň na chvíli jeho součástí. V tom, jakoby někdo velkou intenzitou vrazil do mojí ruky a mobil, který jsem v ní držela, letěl vzduchem někam do trávy. Aha, rozumím, mohu vstoupit, ale pouze za určitých podmínek, aniž by posvátnou sílu stromu narušily jiné, nízké energie.

V těle stromu jsem setrvala několik minut. Byl to zážitek, který bych přála vám všem. Najednou se stanete součástí té prapůvodní síly, jste spjati se Zdrojem, s energií Země, naladíte se na tu nádhernou Bytost, která nás všechny přesahuje, přitom nám dovoluje z ní čerpat, vyživovat se a růst. 

Od té doby jsem propojena s tímto stromem a kdykoliv provádím mentální cvičení STROM, stojím v něm a vnímám, jak mi dává sílu. Účastníci mých kurzů tento příběh už slyšeli. Nyní ho znáte také vy.

Děkuji za tu zkušenost a za sdělené poselství, kterým se stále řídím. Také za uvědomění, že vše je dávno rozhodnuto, naplánováno. Naplňuje mne to vnitřním klidem, že je o nás postaráno. Proto, až budete hledat na cokoliv odpověď, najdete ji v přírodě, ta vás už propojí s hlasem vašeho srdce, stačí jen uvěřit. 

KALICH SE POMALU PLNÍ

Slyším se, jak nadšeně říkám lidem na skupince, že sobotu strávím v Lovosicích na festivalu zdraví, cvičení čchi-kung a tradiční čínské medicíny. A v neděli, i když má pršet, tak manžel slíbil výšlap na Říp. Někteří klienti se mi snaží namluvit, že Říp je úplně jinde, ale já debatu zakončuji tím, že je mi vlastně jedno, kam se vydáme, hlavně, že budeme v přírodě a spolu. A už v té chvíli intuitivně tuším, že naše kroky povedou úplně jinam..

A příběh začíná..

Na festival přijíždíme s předstihem, takže máme prostor na prohlídku galerie obrazů, které zde vystavuje malířka Louisa Püschelová. Drobná žena, připomínající křehkou vílu. Do zahájení festivalu je dost času a tak se s mladičkou autorkou nezávazně seznamujeme a začínáme korzovat po ochozu, jak největší znalci umění. Přitom náš cíl je jasný - zkrátit si čas do začátku akce a přitom nasát esence léčivých obrazů. Jako řeknu vám, ty dračí energie umí jednoho omámit! 

Něco mě stále nenechává klidnou. Cítím to v zádech. Je to jeden menší obraz, tam v dálce, úplně vzadu na jiném konci, než je směr, kterým jsme začali prohlídku. Jako všechny jsou silné a každý nese trochu jiné poselství. Ale obrazu, který si mě vybral, se nic nevyrovná. Nezdržuji se další prohlídkou a jdu přímo tím směrem, za obrazem, který si mě volá. Má mnohem víc barev, než všechny ostatní a mně je jasné, že jsou to přesně ty barvy, které teď tolik potřebuji, které mi připomínají Indii. Koukáme s manželem na obraz a máme jasno. Tak pro ten jsme si sem dnes přijeli. Čím více se rozplétá poselství, které obraz nese, tím větší máme z našeho rozhodnutí radost a autorka s námi. 

Abyste tomu rozuměli, paní Louisa ztvárňuje nejčastěji stromy života Své léčivé obrazy maluje přímo na energeticky silném místě, které si ji zavolá. Tvoří tak se svolením daného místa. Její obrazy vznikají za jakýchkoli podmínek v přírodě a většinou na vrcholcích kopců a vždy tak činí s velkým respektem a úctou k přírodě. S sebou si Louisa bere do terénu veškeré malířské vybavení, plátno, stojan, potřebné věci i stánek v případě deště. A jak sama uvádí, na některá místa vylézt se všemi těmi věcmi, to vyžaduje krev a pot, někdy i doslova. Obrazy tvoří Louisa po celý den na místě a pak se přesouvá další den na jiné místo, jiný kopec nebo zříceninu hradu. V energii místa dokončuje obraz už doma, někdy je to proces několikadenní, někdy několikaměsíční. A to vše se opírá do hodnoty daného obrazu. 

A úplně největší pecka je pro nás zjištění, že některé obrazy malířka maluje přímo v zamrzlé vodě! Jak je to možné? Prostě si sekyrkou zpřístupní cestu do vody, do půl těla se tam ponoří a za několik desítek minut je obrázek na světě. Přitom Louisino tělo hřeje kulich na hlavě a kromě nádherných náušnic z ptačího peří, náramků z krystalů a líčení, připomínajícího indiánku, má jen mini plavečky. No nekupte to, když k tomu používá i tu vodu, ve které stojí! 

Na teď už "našem" obraze je strom života zříceniny hradu Kalich. Louisa ho malovala v Třebušíně pod Kalichem a je to místo, které stojí za to navštívit v každou roční dobu. Před malováním si autorka na Kalich vyběhla a nacítila se na něj. Jeho strom života je statný a nabitý zlatou energií. Je propojen s historií husitů, kališníků a odvážného a statečného vůdce Jana Žižky. Obraz provází samotná zřícenina tohoto hradu a možná symbol zlatého kalichu, nebo snad svatého grálu..? 

Takže nakonec ani Říp, ani Lovoš - o místu, které máme v neděli navštívit, je rázem rozhodnuto. Kdo by nevěděl, tak zřícenina hradu Kalich se nachází nad obcí Třebušín nedaleko Litoměřic ve verneřické části Českého středohoří. Na vrchol do výšky 536 metrů jsme vystoupali po žluté turistické značce. I když prší a je taková mlha, že ty výhledy jen tušíme, energie místa je díky mlze krásně tajemná, přitom uklidňující a dobíjející zároveň. 

Cítím zde obrovskou hojnost, statečnost, moudrost, odvahu a laskavost, která se vtiskává i do lidí, kteří zde žijí (ne náhodou se nám tady jeden človíček zjevil a společné povídání nebralo konce, jak jsme si notovali..) Hrad Kalich vybudoval se svým vojskem roku 1421 v místě staršího opevnění slavný husitský vojevůdce Jan Žižka. Hrad měl funkci strategického opěrného bodu a byl zázemím husitů i hejtmanovým osobním sídlem. Později si díky svému významu získal přízvisko Jan Žižka z Kalicha. To pro mě byla úplně nová informace. 

K ČEMU VEDU SVOJE KLIENTY? 

Snažím se jim vysvětlit, že každý z nás máme zodpovědnost sami za sebe, za všechno, co se nám děje, za to jaké máme emoce, jaké máme prožitky, jak jíme, jak přemýšlíme, jak jednáme. A pokud se nám nelíbí, jak žijeme, tak je na nás, abychom to změnili. Se zdravím souvisí naše myšlenky, naše emoce, naše činy. 

Zdraví je ten výsledek. 

A je skvělé, že lidé už začínají nad svým zdravím přemýšlet komplexně. Vnímají, že ta nemoc není nic špatně, že je to pozvánka. Je to stav, ve kterém jim není dobře, ale je to důsledek toho, jak do teď fungovali, uvědomují si, že to není pro ně to nejlepší a chtějí to změnit. 

Co mě na té mé práci nejvíc baví?

Odkrývat s lidmi ten jejich příběh, který žijí. Tu strategii, kterou společně můžeme měnit. A tak se stává, že za mnou lidé už nechodí kvůli mechanickému cvičení jako takovému, ale pro přenastavení myšlení, postojů, přepnutí, pro ten aha moment. 

A je krásné vidět ten proces. Vidět tu změnu, jak klienti v průběhu spolupráce rozkvetou a začínají zá . Jak opět jsou ve své moci a uvědomují si, že můžou sami ty věci měnit. Když už mají ty nástroje, které jim fungují. Prostě miluju být u toho, když objevují, kým skutečně jsou. 

Pokládám lidem ty správné otázky. 

Lidé si už uvědomují, že nemoc je informace těla, ale většinou nejsou schopni uvidět, proč jim ta pozvánka (dárek), přišla. Proto je fajn, když vyhledají někoho, kdo je navede a položí ty správné otázky. Pomůže jim změnit postoj, náhled, přerámovat událost. Protože, jakmile něco pojmenujeme - můžeme s tím začít pracovat. Každý to potřebuje ukázat jinou formou, která je pro něho čitelná, kterou pochopí. 

Tak to je celá ta magie. Nejsou v tom žádná esoterická kouzla, často stačí jeden obyčejně neobyčejný rozhovor, který vám otevře nové světy a nabídne další možnosti řešení, které byste nedokázali uvidět. Nikdy na to nejste sami.