CO NAPSAL ŽIVOT..

                           POSELSTVÍ STROMŮ

Tento příběh se stal předloni v létě na Šumavě. A nestal se někomu, ale bylo mi dovoleno ho procítit a prožít. V té době jsem už půl roku šla "jinou cestou" směrem k vám, k mým klientům. No přesněji, byla jsem vedena a bez ohledu na výsledek směrována v hluboké důvěře, že je to tak správně a má se to dít právě v této době a tímto způsobem. Neznala jsem a stále neznám cíl mojí cesty, ale směr, kterým jdu, ten mně velmi naplňuje a nemám o něm sebemenší pochybnost.

Při jednom letním putování jsme došli k majestátnému buku, který nás už z dálky volal. Byl opatřen svatým obrázkem Panny Marie a zmínkou, že se jedná o Památný strom. Intuitivně jsem ke stromu přistoupila a požádala o svolení dotknout se jeho vrásčité kůry, abych mohla dotekem dlaní zavnímat jeho sílu.

V té době se mou hlavou honilo, jakou podobu má mít moje práce s klienty, a jak nastavit ceny, aby byly dostupné všem, které nabídka mých služeb osloví a současně, aby bylo vše v rovnováze s vynaloženou energií. Během této intimní chvíle jsem najednou uslyšela, jak ke mně strom promlouvá. Dosud jsem podobnou zkušenost nikdy neměla. 

"Řiď se jedině svým srdcem", tato slova jsem vnímala tak zřetelně, až mě to samotnou překvapilo. Jejich význam jsem chápala dokonale: Jedině, když budou moje záměry čisté a v souladu s tím, jak to cítím, budu moci využívat svého potenciálu naplno a ve prospěch druhých. Lidé se tak budou moci prostřednictvím společných setkávání ode mne učit, posouvat, objevovat svoje dary a tím uzdravovat své tělo i duši.

Krásný zážitek, pomyslela jsem si a poděkovala za potvrzení toho, co jsem v hloubi Duše vnímala už dávno. Obešla jsem strom z druhé strany a čekalo mne další překvapení. K mému úžasu jsem zjistila, že buk má v sobě otvor, že je vlastně dutý (přesto živý) a dá se do něho pohodlně vstoupit!

Neváhala jsem ani na vteřinu a ještě s mobilem v ruce se chystala objevit jaké to je, být v útrobách takové síly a stát se tak aspoň na chvíli jeho součástí. V tom, jakoby někdo velkou intenzitou vrazil do mojí ruky a mobil, který jsem v ní držela, letěl vzduchem někam do trávy. Aha, rozumím, mohu vstoupit, ale pouze za určitých podmínek, aniž by posvátnou sílu stromu narušily jiné, nízké energie.

V těle stromu jsem setrvala několik minut. Byl to zážitek, který bych přála vám všem. Najednou se stanete součástí té prapůvodní síly, jste spjati se Zdrojem, s energií Země, naladíte se na tu nádhernou Bytost, která nás všechny přesahuje, přitom nám dovoluje z ní čerpat, vyživovat se a růst. 

Od té doby jsem propojena s tímto stromem a kdykoliv provádím mentální cvičení STROM, stojím v něm a vnímám, jak mi dává sílu. Účastníci mých kurzů tento příběh už slyšeli. Nyní ho znáte také vy.

Děkuji za tu zkušenost a za sdělené poselství, kterým se stále řídím. Také za uvědomění, že vše je dávno rozhodnuto, naplánováno. Naplňuje mne to vnitřním klidem, že je o nás postaráno. Proto, až budete hledat na cokoliv odpověď, najdete ji v přírodě, ta vás už propojí s hlasem vašeho srdce, stačí jen uvěřit. 

V lásce a pokoře.

S lektorem Václavem Vocáskem
S lektorem Václavem Vocáskem
Obraz Kalich od Louisy Püschelové
Obraz Kalich od Louisy Püschelové

KALICH SE POMALU PLNÍ

Slyším se, jak nadšeně říkám lidem na skupince, že sobotu strávím v Lovosicích na festivalu zdraví, cvičení čchi-kung a tradiční čínské medicíny. A v neděli, i když má pršet, tak manžel slíbil výšlap na Říp. Někteří klienti se mi snaží namluvit, že Říp je úplně jinde, ale já debatu zakončuji tím, že je mi vlastně jedno, kam se vydáme, hlavně, že budeme v přírodě a spolu. A už v té chvíli intuitivně tuším, že naše kroky povedou úplně jinam..

A příběh začíná..

Na festival přijíždíme s předstihem, takže máme prostor na prohlídku galerie obrazů, které zde vystavuje malířka Louisa Püschelová. Drobná žena, připomínající křehkou vílu. Do zahájení festivalu je dost času a tak se s mladičkou autorkou nezávazně seznamujeme a začínáme korzovat po ochozu, jak největší znalci umění. Přitom náš cíl je jasný - zkrátit si čas do začátku akce a přitom nasát esence léčivých obrazů. Jako řeknu vám, ty dračí energie umí jednoho omámit! 

Něco mě stále nenechává klidnou. Cítím to v zádech. Je to jeden menší obraz, tam v dálce, úplně vzadu na jiném konci, než je směr, kterým jsme začali prohlídku. Jako všechny jsou silné a každý nese trochu jiné poselství. Ale obrazu, který si mě vybral, se nic nevyrovná. Nezdržuji se další prohlídkou a jdu přímo tím směrem, za obrazem, který si mě volá. Má mnohem víc barev, než všechny ostatní a mně je jasné, že jsou to přesně ty barvy, které teď tolik potřebuji, které mi připomínají Indii. Koukáme s manželem na obraz a máme jasno. Tak pro ten jsme si sem dnes přijeli. Čím více se rozplétá poselství, které obraz nese, tím větší máme z našeho rozhodnutí radost a autorka s námi. 

Abyste tomu rozuměli, paní Louisa ztvárňuje nejčastěji stromy života Své léčivé obrazy maluje přímo na energeticky silném místě, které si ji zavolá. Tvoří tak se svolením daného místa. Její obrazy vznikají za jakýchkoli podmínek v přírodě a většinou na vrcholcích kopců a vždy tak činí s velkým respektem a úctou k přírodě. S sebou si Louisa bere do terénu veškeré malířské vybavení, plátno, stojan, potřebné věci i stánek v případě deště. A jak sama uvádí, na některá místa vylézt se všemi těmi věcmi, to vyžaduje krev a pot, někdy i doslova. Obrazy tvoří Louisa po celý den na místě a pak se přesouvá další den na jiné místo, jiný kopec nebo zříceninu hradu. V energii místa dokončuje obraz už doma, někdy je to proces několikadenní, někdy několikaměsíční. A to vše se opírá do hodnoty daného obrazu. 

A úplně největší pecka je pro nás zjištění, že některé obrazy malířka maluje přímo v zamrzlé vodě! Jak je to možné? Prostě si sekyrkou zpřístupní cestu do vody, do půl těla se tam ponoří a za několik desítek minut je obrázek na světě. Přitom Louisino tělo hřeje kulich na hlavě a kromě nádherných náušnic z ptačího peří, náramků z krystalů a líčení, připomínajícího indiánku, má jen mini plavečky. No nekupte to, když k tomu používá i tu vodu, ve které stojí! 

Na teď už "našem" obraze je strom života zříceniny hradu Kalich. Louisa ho malovala v Třebušíně pod Kalichem a je to místo, které stojí za to navštívit v každou roční dobu. Před malováním si autorka na Kalich vyběhla a nacítila se na něj. Jeho strom života je statný a nabitý zlatou energií. Je propojen s historií husitů, kališníků a odvážného a statečného vůdce Jana Žižky. Obraz provází samotná zřícenina tohoto hradu a možná symbol zlatého kalichu, nebo snad svatého grálu..? 

Takže nakonec ani Říp, ani Lovoš - o místu, které máme v neděli navštívit, je rázem rozhodnuto. Kdo by nevěděl, tak zřícenina hradu Kalich se nachází nad obcí Třebušín nedaleko Litoměřic ve verneřické části Českého středohoří. Na vrchol do výšky 536 metrů jsme vystoupali po žluté turistické značce. I když prší a je taková mlha, že ty výhledy jen tušíme, energie místa je díky mlze krásně tajemná, přitom uklidňující a dobíjející zároveň. 

Cítím zde obrovskou hojnost, statečnost, moudrost, odvahu a laskavost, která se vtiskává i do lidí, kteří zde žijí (ne náhodou se nám tady jeden človíček zjevil a společné povídání nebralo konce, jak jsme si notovali..) Hrad Kalich vybudoval se svým vojskem roku 1421 v místě staršího opevnění slavný husitský vojevůdce Jan Žižka. Hrad měl funkci strategického opěrného bodu a byl zázemím husitů i hejtmanovým osobním sídlem. Později si díky svému významu získal přízvisko Jan Žižka z Kalicha. To pro mě byla úplně nová informace. 

A BUDU TO DĚLAT DÁL, PROTOŽE TO JE TO NEJLEPŠÍ, CO UMÍM

Přišel mi dopis. Ne poštou nebo po holubovi. Ta duše ho prostě poslala po jiné duši, aby mi ho předala (někdy se holt stanete poslem špatných zpráv, ani o tom nevíte). Nejdříve jsem se jako správná naivka zaradovala - dlouho jsem totiž žádný dopis nedostala, ale jak se záhy ukázalo, vlastně nikdy jsem ještě takový dopis nedostala! V tom psaní mně totiž byla vyčtena spousta věcí:

- už delší dobu se na má cvičení přestává těšit

- cvičí se stále to stejné dokola 

- místnost je přeplněná lidmi

- potvrzování účasti do uzavřené skupinky - a vůbec celé to zavání businessem 

 - manipulace, nařizování a zavděčování se někomu propagací charitativního videa

- z toho má člověk trauma, je ve stresu a nesnáší, když se takto začne cítit. 

Prosím vás, jestli to máte stejně a vyplavují se vám různé emoce díky tomu, co dělám a jak přistupuji k lidem, tak poděkujte za to, že si je takto můžete zvědomit a zpracovat. Také jsem té duši už několikrát poděkovala za oblast, kterou mi hezky odzrcadlila. 

Zároveň připomínám (nenařizuji, i když nevím, zda každý vnímá ten rozdíl), že využívání mých služeb je opravdu dobrovolné. A je na svobodné vůli každého z vás, jestli si přijde zacvičit na soukromou lekci, do skupinky (kde je určité riziko, že budu i další lidé), navštíví kurz, či zakoupí video a třeba i to charitativní. 

K tomu bych měla jen jednu poznámku - bez neustálé propagace se opravdu samo nic neprodá, ani když je to sebelepší produkt a je na dobrou věc. Kdo chce, tak koupí, kdo nechce - nekupuje a je to taky v pořádku.

TAKŽE VÍTE CO? BUDU TO DĚLAT DÁL. PROTOŽE JE TO TO NEJLEPŠÍ, CO UMÍM. A VY TO TAK DĚLEJTE TAKY, NESMÍ VÁS NIC ZASTAVIT! NEJHORŠÍ TOTIŽ JE, KDYŽ JSME NĚJAKOU DOVEDNOSTÍ ČI TALENTEM OBDAŘENI A PŘITOM SVOJE DARY NEVYUŽÍVÁME.

Tak pokud máte odvahu tomu všemu čelit, těším se na společné setkávání.

À propos, věděli jste, že některé dopisy tak krááásně hoří? 

Taky byl váš týden ve znamení čištění, kdy odešlo to staré, aby dalo prostor novému?